Historie

Home
/
KVS
/
Historie

Historie volejbalu v našem kraji

4.3.2019

Historie volejbalu v Moravskoslezském kraji

( z publikace 100 let volejbalu v Moravskoslezském kraji, František Kopecký a kolektiv)

Hra pod vysokou sítí se zrodila na konci 19. století v USA. V roce 1895 ve městě Holyoke ve státě Massachusetts vymyslel William George Morgan, sportovní ředitel pobočky YMCA (Young Men's Christian Association – Křesťanské sdružení mládeže), týmovou hru, která měla nahradit méně emotivní gymnastická cvičení zajímavější formou sportovní činnosti, při níž by nedocházelo ke kontaktu se soupeřem. Nová hra do tělocvičny dostala pravidla a byla nazvána „Volley-ball“, což v češtině znamená „přímé odehrání míče bez doteku země“.

Nový sport se začal rychle šířit po celých Spojených státech prostřednictvím sítě YMCA. Díky mezinárodním stykům této organizace a také díky americkým vojákům, kteří se během válečných operací dostávali do zahraničí, došlo záhy k celosvětovému rozmachu volejbalu. Brzy se začal hrát v Kanadě, Číně, Japonsku, Portoriku, Barmě, Indii, Uruguayi, na Kubě a Filipínách; po první světové válce se pak rozšířil v Evropě.

Také do nově vzniklého Československa se volejbal spolu s několika dalšími novými sporty dostal z USA po první světové válce. Instruktoři z americké YMCA tehdy zakládali v našich městech regionální sdružení, která se více zaměřovala na organizování volného času mládeže pomocí kultury, tělovýchovy a jiných vzdělávacích aktivit. Tato sdružení dostala od YMCA míče a sítě, což přispělo k rychlejšímu rozvoji volejbalu v naší zemi. Velkým propagátorem tohoto sportu bylo také Ministerstvo národní obrany, které v Praze a Žilině zorganizovalo pod vedením kpt. Josefa Františka Machotky a prof. Josefa Amose Pipala první kurzy pro tělovýchovné instruktory. Volejbal se v Československu dále šířil také díky vysokoškolákům, své příznivce si našel v tradičních tělovýchovných organizacích, jako byl Sokol, Orel nebo DTJ, značný význam mělo rovněž trampské hnutí, v jehož osadách si tento sport získal velkou popularitu (pořádaly se osadní turnaje). YMCA v roce 1921 ustanovila komisi, jež organizovala malé otevřené turnaje, a právě tato událost se považuje za počátek organizovaného volejbalu u nás. Následně byla komise v roce 1923 přejmenována na Československý volleyballový svaz a po vydání pravidel se již v roce 1924 uskutečnilo první mistrovství republiky. V tomtéž roce zařadil ČVS do své náplně také basketball a změnil název na Československý volleyballový a basketballový svaz (ČVBS).

Rozvoj volejbalu v Moravskoslezském kraji

Do našeho kraje uvedli volejbal kromě zástupců YMCA především vysokoškoláci, kteří bydleli na kolejích ve velkých městech a prázdniny trávili doma v našem regionu, kde získávali pro novou hru své kamarády. První písemné zmínky o volejbale v našem kraji pocházejí z tehdy největší opavské sokolské jednoty. Muži Sokola Opava postavili kůly, natáhli vlastnoručně vyrobenou síť a ustanovili první družstvo, jehož zakládajícími členy byli Beránek st., Čepický ml., Hruška, Král, Nezmar a levák Krchna. Postupně přibývali další zájemci a již v roce 1925 se mohli mezi sebou utkávat pravidelně. Horlivými propagátory volejbalu byli také studenti opavského gymnázia, kteří bydleli v okolních obcích. Díky jejich osvětě vznikala další družstva – v Hradci nad Moravicí, Kateřinkách, Kylešovicích a Jaktaři. Volejbal se začal pravidelně hrávat v rámci obvyklých sokolských cvičení.

Velký význam pro rozvoj volejbalu v našem kraji měl Sokol Kroměříž, který se stal v počátcích mistrovství republiky několikrát přeborníkem. V roce 1929 startoval na Tyršově stadionu v Opavě v nejsilnějším složení, tehdy i s legendárním Jaroslavem Kozlíkem a dalšími hráči, kteří v té době představovali špičku československé odbíjené. Hrálo se za účasti velkého množství diváků, zejména mládeže, a tak začala vznikat první družstva dorostenců a dorostenek. Pozadu nezůstaly ani ženy a již v roce 1930 bylo v Sokolu Opava založeno první ženské družstvo, jehož členkami byly Bílková, Dostálová, Kobzíková, Neumanová, Součková, Kačanová, Vrabcová a další.

Volejbal se šířil nejen v okolí Opavy, ale v celém tehdejším Slezsku. Na Těšínsku měl velkou zásluhu na rozvoji volejbalu profesor tělesné výchovy Mazal, který na reálném gymnáziu v Těšíně získal pro tuto hru několik nadšených studentů. Jejich první utkání se uskutečnila během studentských slavností majáles a dalších školních oslav, později studenti sehráli několik zápasů s družstvem vojenské posádky, které vedl další propagátor sportu pod vysokou síti štábní kapitán Kautský.

V mikroregionu Orlové bylo ustanoveno první družstvo v Sokolu Lazy již v roce 1925, a to v sestavě bratři Jan, Jiří a Emil Slívovi, K. Křístek, J. Günther, E. Gavenda a J. Kadlec. V roce 1929 družstvo zvítězilo v župním mistrovství. V župních přeborech se prosadila též další družstva – Sokol Orlová, Sokol Metylovice a Sokol Nový Jičín. Největšího úspěchu dosáhlo družstvo Sokola Orlová, když v roce 1932 skončil v přeboru země Moravskoslezské na čtvrtém místě, a družstvo orlovského polského gymnázia, které v roce 1935 na svazovém mistrovství Moravy ve Zlíně obsadilo třetí místo za legendárním Sokolem Kroměříž a SK Baťa Zlín. V kronice Sokola Kroměříž z let 1924–1936 je také zmínka o startu (bohužel neúspěšném) dorostenců Sokola Moravská Ostrava v roce 1929 v Přerově v krajské kvalifikaci přeboru České obce sokolské.

V období druhé světové války se sokolské hnutí zaměřilo především na odboj proti fašismu, takže sportovní činnost včetně pořádání volejbalových turnajů byla výrazně utlumena. V Sudetech se volejbal hrát nemohl vůbec. V Protektorátu Čechy a Morava začíná od roku 1939 hromadné zatýkání činovníků Sokola nacisty. Přesto v roce 1940 vznikl oddíl volejbalu SK Radvanice s družstvem mužů a následně v roce 1942 bylo založeno družstvo žen. Výnosem zastupujícího říšského protektoru Reinharda Heydricha ze dne 8. října 1941 byla definitivně rozpuštěna Česká obec sokolská a její majetek zabaven ve prospěch Říše. Za II. světové bylo umučeno a popraveno na 3 388 sokolů a mnoho tisíc jich bylo zatčeno a vězněno. Přesto volejbal úplně nezanikl, mládež se scházela na trampských turnajích, hrálo se o tituly zemských mistrů a dokonce 2. října 1943 došlo v Ostravě k sehrání mezizemského utkání Čechy – Morava. V družstvu Moravy startovali vedle hráčů SK Haná Kroměříž a SK Baťa Zlín čtyři hráči mistra Moravy, SK Radvanice – Josef Valášek, Antonín Nogol, Přemysl Kočí a Jan Slovák. Téhož roku zvítězily ženy SK Radvanice na Mistrovství Moravy, které se hrálo v Radvanicích. Na druhém místě skončilo družstvo SK Valašské Meziříčí. Obě tato družstva se v roce 1943 zúčastnila Mistrovství Protektorátu ve Zlíně, kde družstvo SK Radvanice obsadilo 3. místo. V následujícícím roce se oficiální volejbalové soutěže vůbec nekonaly, ale hrály se četné volejbalové turnaje. Největší z těchto turnajů se konal v červnu 1944 v Praze za účasti osmnácti nejlepších družstev Čech a Moravy. Turnaj vyhrály ženy Slávie Praha, ženy SK Radvanice skončily na druhém místě.

V poválečné celospolečenské euforii byla činnost Sokola obnovena a volejbalisté navázali na předválečné období, spontánně pokračovali v tréninzích a utkáních, v turnajích a přeborech. Nezůstalo však jen u sportování v Sokole. Od roku 1952 fungovaly dobrovolné sportovní svazy a vznikaly další volejbalové oddíly a kluby, financované městy a mateřskými podniky. Jako příklady lze uvést VŽKG, NHKG, Válcovny plechu Frýdek-Místek, TŽ Třinec, ŽD Bohumín, Ostroj Opava nebo jednotlivé doly karvinské oblasti. Směřování tělovýchovy a sportu však bylo výrazně ovlivněno politicko-hospodářským vývojem. V roce 1956 byl Sokol podruhé zakázán (tentokrát Ústředním výborem KSČ) a snaha sjednotit zbývající sportovní organizace vyvrcholila vznikem ČSTV, tj. Československého svazu tělesné výchovy, který byl ustaven na celostátní konferenci ve dnech 3. – 4. 3. 1957 na základě zákona č. 68/1956 Sb., o organizaci tělesné výchovy.

V době socialismu měl být sport velkou reklamou úspěšně budované společnosti. Volejbal byl proto podporován státní politikou a příprava nejlepších volejbalistů s budoucími starty v reprezentaci byla centralizována. Při vybraných klubech byla zřizována střediska vrcholového sportu a středisková centra mládeže. K takovým klubům patřily v našem kraji TJ Vítkovice a TJ NHKG. Jejich hráčům a hráčkám byly zajištěny ty nejlepší, v podstatě profesionální podmínky zahrnující ubytování, stravování, školy, nejlepší trenéry, vícefázové tréninky. Hráči byli placeni mateřskými podniky a ve svém zaměstnání měli velké úlevy. Socialistická společnost však i takové sportovce oficiálně prezentovala jako ryzí amatéry.

Výraznou změnu v organizaci sportu přinesla v roce 1989 sametová revoluce. Společensko-politické proměny se samozřejmě promítly též do podpory volejbalu. Ze strany státu již nebyla tak masová (zanikla také centralizovaná příprava), ze strany mateřských podniků, které procházely těžkým obdobím privatizace, přechodu na tržní hospodářství a restrukturalizace průmyslu, byla výrazně omezena podpora jednotlivých volejbalových oddílů. Mnohé podniky zanikly, další zastavily financování sportu, takže některé volejbalové oddíly musely ukončit činnost. Jiné ale díky šikovným a organizačně schopným pracovníkům našly nové zdroje financování v prosperujících firmách. Forma sponzoringu umožnila rovněž vznik nových volejbalových klubů. V současné době má většina volejbalových klubů a oddílů právní subjektivitu a není závislá na státní podpoře.

V novodobé historii volejbalu se specifickým fenoménem staly soutěže smíšených družstev. Na počátku 21. století vznikla ve středočeském regionu Amatérská volejbalová liga, která měla v řadách amatérských sportovců obrovskou odezvu. Záhy se liga rozšířila nejen na několik výkonnostních úrovní, ale také do dalších měst České republiky. Ostrava není výjimkou: turnaje Ostravské volejbalové ligy se hrají v pohodové atmosféře v krásné nové sportovní hale v Polance nad Odrou. Ve Frýdku-Místku se hraje amatérská Beskydská volejbalová liga, jíž se účastní nejen české, ale i polské a slovenské smíšené týmy.

Rovněž v našem kraji situaci volejbalu negativně poznamenala pandemie nemoci covid-19, která začala v čínském městě Wu-chan na podzim 2019 a v Evropě vrcholila na jaře 2020. Kvůli opatřením proti šíření nemoci v České republice osiřela od 12. března do poloviny května 2020 také volejbalová hřiště: nekonaly se tréninky, nedohrály se soutěže, neproběhly postupové kvalifikace a neuskutečnily se plánované turnaje. Volejbalový národ se ocitnul v domácí karanténě a pohyboval se stejně jako ostatní obyvatelé planety s rouškami na tváři. Letní rozvolnění zákazů a omezení dalo naději na pokračování standardního způsobu života, začala opět fungovat sportoviště a volejbalisté se mohli připravovat na novou sezonu 2020/2021. Než se však stačily soutěže naplno rozběhnout, udeřila druhá vlna coronaviru a v říjnu 2020 byly v České republice opět zastaveny všechny sportovní akce a soutěže.

Celkový obraz historického vývoje volejbalu v našem kraji doplní v této knize následující kapitoly o jednotlivých volejbalových oddílech a klubech.

Beachvolejbal

Ve světě velmi populární beachvolejbal k nám vtrhl na počátku devadesátých let dvacátého století. Po vzniku beachvolejbalových kurtů v Brně a Odoleně Vodě byla v roce 1991 ustanovena Asociace beachvolejbalu při České a slovenské federaci volejbalu a nastal velký rozkvět tohoto mladého sportu. Moravskoslezský kraj nebyl výjimkou a po výstavbě prvního beachvolejbalového kurtu v Opavě v roce 1995 začaly vyrůstat také další kurty v Ostravě, Frýdku-Místku či Karviné. Atraktivní beachvolejbal přitahoval zejména mladé hráče, kteří pod vedením trenérů specialistů na beach bojovali o body do republikového žebříčku. Nejúspěšnější pak reprezentovali Českou republiku v zahraničí na prestižních turnajích World Tours a na šampionátech. Organizační schopnosti vedení KVS a výrazná pomoc Moravskoslezského kraje umožnily připravit v magickém prostředí vysokých pecí v Dolní oblasti Vítkovic turnaj mužů i žen světového okruhu. Ostrava Beach Open označený čtyřmi hvězdičkami se poprvé odehrál v roce 2018. Zaplněné tribuny, skvělá atmosféra, vynikající úroveň, úspěchy našich hráčů – to vše přispělo k uspořádání dalšího ročníku hned v následujícím roce. Do třetice se však turnaj kvůli pandemii covid-19 v roce 2020 neuskutečnil.

Organizace, řízení a členská základna volejbalu v našem kraji

Od roku 1945 se ustanovovaly a vyvíjely také krajské sportovní orgány a soutěže. Změny ve volejbalových strukturách vedly k překreslování volejbalových map Moravy a Česka, formovalo se vícestupňového řízení s různými pojmenováními (sekce, oblastní nebo krajské výbory), práva subjektivity byla postoupena krajským volejbalovým svazům, zaváděly se licenční poplatky apod. Všechny tyto změny se v daném čase samozřejmě promítly do moravskoslezského volejbalu a ovlivňovaly jeho rozvoj.

Při reorganizaci volejbalové Moravy k 1. 7. 1992 byla Severomoravská oblast rozdělena. Nově vznikla Středomoravská oblast (se sídlem v Olomouci), kterou tvořily okresní volejbalové svazy Olomouce, Přerova a Šumperku. Později se na vlastní žádost přičlenil také okres Jeseník. Ústavním zákonem č. 347/1997 Sb., který nabyl účinností od 1. 1. 2000, došlo k rozdělení ČR na čtrnáct krajů. Správní rada ČVS zajistila přechod na nové krajské uspořádání od sezony 2001/2002. Do Moravskoslezského kraje spadaly volejbalové svazy okresů Bruntál, Frýdek-Místek, Nový Jičín, Karviná, Opava a Ostrava. Okresní volejbalový svaz Vsetína přešel do Zlínského kraje. Ke zvolení krajského orgánu Moravskoslezského volejbalového svazu došlo na krajské konferenci v Ostravě dne 24. 3. 2001.

V řízení krajského výkonného orgánu postupně pracovali následující předsedové:

Alois Graf (společně s házenou)

Jaromír Gerhard

Jaromír Vybíral –1970

Josef Matějů 1970–1988

Ladislav Sysala 1988–1997

Jindřich Piprek 1997–2009

Miroslav Nádvoník 2009–2017

Vavřinec Pečinka 2017–dosud

Práci referenta sekce a pozdějšího sekretáře krajského volejbalového orgánu postupně vykonávali Josef Rončka, Lubomír Vichta, Jan Večerek, Jiřina Kollárová, Jiří Potužník, Vlasta Oravcová, Václav Pohl, Jan Blažek, Josef Hellebrand, Jindřich Piprek; v současné době je sekretářkou Šárka Sonnková.

Rozvoj členské základny moravskoslezského volejbalu úzce kopíruje geografické rozdělení územně správních celků a její četnost vychází z počtu volejbalových oddílů a klubů při tělovýchovných jednotách. V roce 1973 měla naše volejbalová rodina 7220 členů ve 180 oddílech při 745 tělovýchovných jednotách. V roce 1988 vzrostl počet na 9607 členů ve 171 oddílech při 777 tělovýchovných jednotách. Podíl mládeže na členské základně činil 49 %. Severomoravský volejbalový kraj tehdy sdružoval ještě okresy Olomouc, Přerov, Šumperk, Jeseník a Vsetín, které pak později v důsledku reorganizace přešly pod jiná krajská zřízení. Tato úprava včetně změny matričních předpisů ovlivnila stav členské základny – k 30. 4. 2016 činila 3844 členů platících licenční poplatky (tj. 9,3 % ze stavu členstva ČVS).

Dle četnosti členské základny je stanoven počet zástupců moravskoslezského volejbalu ve Výboru ČVS. V současné době zasedá v 67členném sboru osm členů z Moravskoslezského KVS. V Konferenci jako nejvyšším orgánu ČVS má náš kraj vyšší počet zástupců, přesný počet je opět dán poměrem k velikosti členské základny.

Aby se zlepšila informovanost volejbalové rodiny našeho kraje, vycházel v Ostravě od roku 1969 Zpravodaj, který vydával ve vlastní režii Krajský výbor. Zpravodaj, jehož redaktory byli Jaromír Vybíral a Jan Dokoupil, si dal do vínku následující poslání: „Zpravodaj by měl být především pomocníkem odborných komisí v okresech, pracovníkům výborů oddílů odbíjené a trenérům. Má být zároveň informátorem nižších orgánů o práci v ČVS, o problémech, které se v naší práci vyskytují. Má být tribunou OV ČVS a oddílů odbíjené, pokud budou chtít své zkušenosti, náměty a problémy sdělit odbíjenkářské veřejnosti. Měl by být nástěnkou, na které budou pranýřovány negativní jevy, počínaje neukázněným vystupováním hráčů, ale kde zároveň budou vyzvedávány příklady vysoké sportovní morálky jedince i celků. Měl by být zkrátka obrazem, a to živým obrazem volejbalového života v našem kraji. Jak se nám tento záměr podaří uskutečnit, záleží samozřejmě nejen na nás, ale také na Vaší spolupráci, na kterou se těšíme!“ Svůj zpravodaj vydávaly také volejbalové svazy okresů Frýdek-Místek, Opava a Karviná, kde první číslo vyšlo v únoru 1974. Pro členy volejbalových oddílů TJ Válcoven plechu Frýdek-Místek a AZ Havířov čtvrtletně vycházel zpravodaj informující o dění v oddíle a ve volejbale vůbec.

S nástupem nových informačních technologií v devadesátých letech minulého století vydávání zpravodajů skončilo. Zpravodaje byly nahrazeny webovými stránkami, které průběžně informují veřejnost o aktuálním volejbalovém dění v kraji. Svoje první webové stránky spustil Moravskoslezský KVS v roce 2009. Společně o ně pečovali David a Josef Hellebrandovi, dalším správcem webových stránek byl Václav Steffek, v současné době je aktualizuje František Kopecký.

Úspěchy moravskoslezského volejbalu

Po skončení druhé světové války utvářely dobré jméno moravskoslezského volejbalu úspěšné výsledky řady oddílů a klubů. Svou aktivní sportovní činností obohacovaly volejbalové hnutí v jeho stoleté existenci nejen v našem regionu, ale v celé České republice a také v zahraničí. Mezi nejúspěšnější družstva mužů patří bezesporu VŽKG Ostrava s následníky TJ Vítkovice, Danzas, VK DHL a nyní VK Ostrava. Tato vlajková loď moravskoslezského volejbalu získala mistrovský titul celkem třikrát. Nejdříve jej muži VŽKG vybojovali v roce 1968, další zlatou medaili v extraligové soutěži získalo pro Ostravu družstvo mužů VK DHL až po 38 letech. V roce 2006 uvedené družstvo zvítězilo také v Českém poháru, takže získalo prestižní double. Na obou titulech se podílel Jaroslav Tomáš – nejprve jako hráč a podruhé jako trenér mistrovského družstva. Zisk mistrovského titulu umožnil družstvu hrát v nejprestižnější klubové evropské soutěži Champions League, ve které se tým probojoval ze základní skupiny mezi dvanáct nejlepších celků. Třetí, prozatím poslední zlatou medaili přidalo družstvo mužů VK Ostrava, když se v roce 2013 stalo překvapivým mistrem České republiky. Z tohoto družstva byli vyhodnoceni v anketě o nejlepší volejbalisty České republiky trenér družstva Zdeněk Šmejkal, nejlepším hráčem extraligy se stal Peter Michalovič. Reprezentace českého volejbalu v Champions League však Ostravským nevyšla, ve velmi těžké základní skupině družstvo nevybojovalo ani jedno vítězství. V historii českého volejbalu se ostravské družstvo mužů může pochlubit i dalšími domácími úspěchy: čtyřikrát vyhrálo Český pohár, v mistrovstvích republiky získalo dvakrát stříbrnou medaili a jednou obsadilo bronzovou příčku. Skvělého úspěchu dosáhlo také extraligové družstvo mužů VK Feram Opava, které se stalo v roce 2005 vítězem Českého poháru a následně startovalo v příslušné evropské soutěži.

Z našeho kraje se mezi extraligovou elitu probojovaly ještě týmy Slávie Havířov, Tatry Kopřivnice a Black Volley Beskydy.

Rovněž družstva žen z našeho regionu získala několikrát mistrovský titul. Nejdříve se to povedlo v roce 1948 družstvu Sokol Jáma Trojice Slezská Ostrava, které se o něco později pod názvem TJ Baník Ostrava stalo mistrem ještě třikrát za sebou (1951–1953). Štafetu přebornických titulů převzalo v letech 1954 a 1958 družstvo žen Tatranu Valašské Meziříčí, které tohoto výsledku dosáhlo pod vedením Ladislava Svozila, hlavně díky výchově vlastních hráček od žákovské přes dorosteneckou kategorii. Zatím posledním členem přebornické štafety bylo družstvo žen Laposu Frenštát pod Radhoštěm pod trenérským vedením Leopolda Tůmy, které se stalo přeborníkem republiky v letech 1998, 2000 a 2001. V soutěžním ročníku 2004/2005 sahalo po titulu také družstvo žen Sokola Frýdek-Místek, ale bohužel neúspěšně. Nicméně tento tým spolu s družstvem TJ Ostrava dlouhodobě reprezentuje moravskoslezský volejbal v české extraligové soutěži žen. Ostravanky vedené trenérem Zdeňkem Pommerem ml. v ní získaly v sezoně 2015/2016 bronzovou medaili a obsadily druhou příčku v Českém poháru, čímž si vybojovaly právo účasti v evropské soutěži. Navíc byl Zdeněk Pommer ml. vyhlášen nejlepším trenérem v anketě o nejlepší volejbalisty České republiky.

Družstvo žen Sokola Frýdek-Místek získalo v období 1996–2014 celkem dvanáct titulů Přeborník ČOS ve volejbale. Muži Sokola Palkovice stejný titul vybojovali v roce 2014.

Na mistrovství ČR vesnických družstev se z vítězství osmkrát radovalo družstvo žen z Hodslavic. Ve stejné soutěži byla celkem desetkrát úspěšná také moravskoslezská družstva mužů z Hošťálkové, Komárova nebo Dolního Benešova.

V našem kraji byla vždy podporována mládežnická základna nadějných volejbalistů a volejbalistek. Týmy mládežnických kategorií z našeho regionu proto dosáhly řady vynikajících výsledků a mnozí vlastní odchovanci se stali oporami extraligových týmů. Mezi nejúspěšnější týmy patří chlapecké družstvo TJ Vítkovice, které se v období 1956–1993 stalo čtrnáctkrát mistrem republiky. Poslední zlatou medaili získali junioři VK Ostrava v sezóně 2015/2016 pod vedením trenéra Lubomíra Vašiny, který byl v anketě o nejlepší volejbalisty České republiky vyhlášen nejlepším trenérem mládeže.

Ale ani ostatní týmy nezůstávají pozadu. V roce 1966 vybojovalo titul mistra ČSSR dorostenecké družstvo z Krnova, výrazný úspěch zaznamenali také svěřenci trenéra Břetislava Potáče v AZ Havířov, kteří se v roce 1972 stali dorosteneckými přeborníky ČSSR i ČSR. V roce 1971 získali titul přeborníka ČSR vesnických družstev žáci z Raškovic, o čtyři roky později byli stejně úspěšní žáci z Dolního Benešova.

Nejlepší jednotlivci z našeho kraje byli opakovaně nominováni do reprezentačních družstev a hráli se lvíčkem na prsou na nejprestižnějších evropských i celosvětových turnajích a šampionátech, a především v dřívějších dobách se domů vraceli s cennými kovy. Stříbrných, bronzových i „bramborových“ medailí najdete ve výčtu reprezentantů v závěrečné kapitole této knihy mnoho. Jedinou zlatou medaili z těch největších akcí (ME, MS nebo OH) přivezla Bohumila Valášková (roz. Lukešová) v roce 1955 z mistrovství Evropy v Rumunsku.

Osobnosti moravskoslezské odbíjené

Pomyslná galerie volejbalistůSeverní Moravy a Slezska představuje nejen řadu významných sportovních osobností stoleté historie odbíjené, ale zároveň také několik osobností společensko-politického života, které byly formovány právě volejbalem. S hrdostí můžeme uvést například rodáka z Rychvaldu Přemysla Kočího, národního umělce, sólistu státní opery a pozdějšího ředitele Národního divadla, dále faráře Církve československé Antonína Nogola nebo hejtmana Moravskoslezského kraje Evžena Tošenovského, senátora Františka Kopeckého z Fryčovic, starostu Šenova Jana Blažka či starostu Hodslavic Miroslava Vyhlídala.

Mnozí rodáci moravskoslezského kraje, kteří příkladným plněním funkcí na okresní nebo krajské úrovni ovlivnili zdejší volejbalové hnutí, zanechali stopu také ve vrcholovém řízení Českého volejbalového svazu. V minulosti to byl Jaromír Vybíral, člen pléna Výkonného výboru svazu (VVS) v období 1967–1983, a Josef Matějů, předseda komise mládeže VVS, člen pléna VVS a člen Ústředního výboru ČSTV. Lodivodem českého volejbalu pro období 2005–2010 se stal Antonín Lébl z Havířova, rodák z hornické kolonie Michálka. Funkci místopředsedy Správní rady ČVS vykonával v letech 2005–2017 František Kopecký, bývalý reprezentant a úspěšný předseda VK DHL. Současným členem Správní rady ČVS je Michal Provazník. V odborných komisích ČVS dlouhodobě pracovali Václav Mosler (komise mládeže 1994–2019), Karel Oderský (komise rozhodčích a předseda sboru komisařů 1973–1997), Miroslav Vyhlídal (komise společenského významu volejbalu, 1976–dosud), Vojtěch Moravec (politickovýchovná komise), Věnomír Merta (hospodářská komise), Tomáš Pravda (organizační komise). Členy trenérské rady byli Marie Vybíralová, Leoš Chalupa, Leopold Tůma a Vilém Košťál. V revizní komisi ČVS působili Jaromír Vybíral, Arnošt Janeta, Petr Mácha, Jan Dluhoš, Tomáš Kaval a Milan Wagner, v komisi rozhodčích to byl Jan Slezák. V současné době pracuje v revizní komisi Nikola Němcová, ve sportovně technické komisi a registračně matriční komisi pracuje Tomáš Kavala, v komisi mládeže Petr Adamčík a v hospodářské komisi Tomáš Zedník. Předsedou komise mládeže je nyní Michal Provazník.

Do rozvoje volejbalu v našem regionu se dále promítá odborná činnost trenérů a rozhodčích. Můžeme se pochlubit řadou významných trenérů, kteří svou působností mnohdy překročili oddílovou úroveň a prosazovali se u reprezentace či v zahraničí. Vyzvednout můžeme Táňu Krempaskou, rodačku z Opavy, která usedla na lavičku národního týmu volejbalistek v pozici hlavního trenéra jako první žena v celé historii českého volejbalu.

Kvalitní volejbal se neobejde bez dobrého rozhodčího, který je spolutvůrcem utkání. Jeho píšťalka zná zákonitosti hry a píská do jejího rytmu. Někdy však falešnými tóny přispěje k nervózní atmosféře v průběhu zápasu. Ve sboru rozhodčích našeho kraje však převládají takoví, kteří se citlivým rozhodováním propracovali mezi rozhodčí nejvyšších soutěží v republice a také v zahraničí. V současné době patří mezi nejlepší mezinárodní rozhodčí Zdeněk Grabovský z Kopřivnice nebo Vlastimil Kovář ml. z Opavy, který dostal skvělé základy od svého otce. Oba jmenovaní také rozhodovali na turnajích nejvyšší úrovně v rámci CEV i FIVB.

K servisnímu zázemí volejbalu neodmyslitelně patří lékařská péče. Mnozí z oddílových lékařů byli a jsou významnými odborníky ve svém oboru a zároveň jsou výraznými osobnostmi regionálního volejbalu. Starají se o pochroumané schránky volejbalových aktérů, aby se mohli znovu plnohodnotně zapojit do sportovních klání. Z minulosti lze připomenout hned několik lékařů, kteří tento úkol plnili na výbornou. Ve Vítkovicích to byli Silvio König, Josef Parák, Josef Dostalík, Tomáš Paleček a Josef Lekeš. Josef Gruna senior a Josef Gruna junior působili ve Frýdlantu nad Ostravicí, Květa Mlýnská ve Frýdku-Místku, Jaromír Mojžíšek ve Studénce, Blanka Malá a Antonín Seidler pečovali o zdraví ostravských hráček. V Opavě to byl Rudolf Kouba, který se stal roku 1957 členem zdravotní komise VVS a několik let pracoval jako lékař volejbalové reprezentace. Dlouhodobě působil také jako předseda zdravotní komise při krajském volejbalovém svazu, v níž dále pracovali lékaři František Bešta, Václav Moravec a Mojmír Skotnica.

K rozvoji volejbalu v Moravskoslezském kraji významně přispěly a stále přispívají dobré mezilidské vztahy, včetně vztahů partnerských a rodinných. Je nemálo takových, kteří své volejbalové aktivity zpečetili sňatkem a na kurtech nacházeli druhý domov: například Bobina a Josef Valáškovi, Marie a Jaromír Vybíralovi, Dana a Miroslav Vyhlídalovi, Věra a Tomáš Zychovi nebo Marie a Jan Kaperovi. Často se také stává, že ratolesti pokračují ve volejbalových šlépějích rodičů – to je případ Josef Gruny a syna Josefa, Jaromíra Kubaly a dcery Šárky, Dušana Rundta a dcery Hany, Jaromíra Mojžíška a syna Ivana, Josefa Matějů a sourozenců Mileny, Boženy a Romana, dále Františka Sokola a syna Jana a dcery Kateřiny, Mirky Krupníkové a dcery Andrey, Václava Slaniny seniora a Václava Slaniny juniora, Břetislava Potáče a syna Luboše a mnoha dalších. Rovněž je velmi časté volejbalové spojení sourozenců, jako jsou např. Karel a Josef Sochovi, Věnomír, Květoslav a Vladan Mertovi, Stanislav, Zdeněk a Bohuslav Pešatů, Zdeněk a Oldřich Rozsívalovi, Zdeněk a Aleš Tomisovi, sestry Petra a Helena Kojdovy. Ve volejbale působily rovněž celé rodiny – rodina Štorkových z Frýdlantu, rodina Miroslava Valáška z Poruby, rodina Bořivoje Bohanuse z Horní Suché, rodina Zedníkova či Kavalova z Ostravy. Mezi nejvýznamnější volejbalové „klany“ Moravskoslezského kraje patří rodina Tomášova (Jaroslav Tomáš, manželka Svatava, bratr Jindřich, syn Marek a dcera Veronika), dále rodina Krimlových (Milena a dvě dcery Milena a Jitka s manžely) a také velká rodina Šichnarků z Třebovic (bratři Antonín, Jan, Teofil a František).

Žel, byly to také volejbalové kurty, které se v našem regionu staly svědkem odchodu Jaromíra Vybírala, Josefa Mikundy nebo Aleše Pyrty na volejbalovou věčnost.

Sportovní zázemí moravskoslezského volejbalu

K vysoké úrovni moravskoslezského volejbalu zásadně přispívá počet, stav a kvalita využívaných sportovišť. Volejbalovou infrastrukturu v počátcích pod sokolskými křídly tvořily travnaté nebo pískové „plácky“ zřizované u sokolských cvičišť. Následně v období venkovního volejbalu vznikaly antukové kurty, dvorce s umělým povrchem nebo volejbalové stadionky s ochozy pro diváky (někde i s večerním osvětlením). Herní podmínky se dále zlepšily díky tělocvičnám a sportovním halám, které lze využívat celoročně.

Volejbal v našem regionu vždy vycházel z dostatečně připravené a kvalitní infrastruktury. V poslední době je nadále rozšiřována a vylepšována, když byly postaveny (nebo jsou ve výstavbě) sportovní haly s parametry pro nejvyšší soutěže či mezinárodní utkání: ve Frenštátě pod Radhoštěm, Frýdku-Místku, na VŠB v Ostravě, v Bílovci, Čeladné, Odrách, Polance nad Odrou, Brušperku, Krásném Poli či Raškovicích. Otevřením nádherné sportovní haly v roce 2003 se stala městem volejbalu Opava, která bývá pravidelně spolupořadatelem reprezentačních akcí. Nejvýznamnější akce mezinárodní úrovně se konají v ostravské městské hale se stávajícím názvem Ostravar Aréna nebo na porubském zimním stadionu.

Díky prostorným halám s kvalitním zázemím a zejména díky velmi obětavým a organizačně zdatným volejbalovým funkcionářům našeho kraje bylo možno uspořádat řadu celorepublikových i mezinárodních akcí; ty nejvýznamnější z nich uvádí následující seznam:

ČVS

- přebory a mistrovství republiky, většinou v mládežnických kategoriích

- Pohár družby v juniorské kategorii v roce 1977 (vítězem turnaje se stal SSSR)

- mezinárodní turnaj žen O pohár osvobození v Kopřivnici v roce 1979 (vítěz NDR), 1981 (Kuba) a v Ostravě v roce 1987 (Peru)

CEV

2001 ME mužů a kongres CEV, Ostrava 8.–16. 9.

2004 kvalifikace ME mužů, Opava 14.–16. 5.

2004 Evropská liga mužů a její první historické finále, Opava 10.–11. 7.

2005 Evropská liga mužů, Opava 2.–4. 7.

2006 kvalifikace ME žen, Opava 2.–4. 6.

2006 DHL – Champions League, Ostrava

2013 Evropská liga mužů, Opava 5. 7. – 7. 7.